Srdce Zóny

Igor byl Svobodný stalker a většinu času dělal to, co stalkeři dělají – šťoural se v ruinách a odpadu a hledal věci, které by mohly mít cenu. Semtam narazil na technologie, semtam se mu poštěstilo najít i nějaký artefakt. Dokonce by i řekl, že má docela štestí a v hledání arťáků je dobrý.

To se mu teď hodilo. Pokud bude dost dobrý, třeba se mu podaří zachránit si krk.

Postupoval dál místností a kolem něj se rozjasňovalo.

„Dokázal jsem to, našel jsem ho!“ prolétlo igorovi hlavou.

Už jasně viděl velkou svítící kouli vznášející se uprostřed místnosti.

Šel stále blíž a blíž a blíž…

Světlo koule jako kdyby ho prohřívalo. Léčilo staré i čerstvé šrámy a utrpení.

Jediné, co na celém světě chce je posadit se a nechat se v klidu hřát v paprscích.

Seděl a koukal do té oslňující záře několik hodin. Nevnímal ale ubíhající čas – vnímal pouze hřejivou záři, která z koule vycházela.

Uvědomil si, že celou dobu pomalu pohasíná.

„Jak jenom musela svítit na začátku?“ pomyslel si Igor. „Ale na začátku čeho…? „

Po několika dalších hodinách koule už jenom slabě řeřavě žhnula a poblikávala.

„To je škoda, že to musí skončit“ proběhlo Igorovi hlavou.

Seděl ale dál a snažil se zachytit i poslední zbytky žáře.

Koule pohasla. A Igor se rozplynul.


Posted in Zóna